Cesta za vinným snem - křest

 

 

 

JAK JSME KNIHU POKŘTILI...

 

Knihu jsme křtili v malé vinárničce U Staňků v Budečské ulici v Praze na Vinohradech. Se všemi, kteří mi s ní pomáhali a s přáteli.

 

 

Nejdřív jsem musel povyprávět, jak to vlastně všechno vzniklo

 

 

a připít knize i všem, bez kterých by nevznikla, nebo by nebyla taková, jaká je. A všem poděkovat.

 

 

Tátovi, kterému jsem ji k pětasedmdesátinám napsal a věnoval - za to že je, že je jaký je, že je můj táta a že mě naučil mít rád víno. Moc jsem ho tou knížkou a společnou cestou potěšil. Na té cestě mi řekl, že cesta lodí a na kole údolím Wachau byla jedním z jeho největších cestovatelských zážitků.
A že už jich má!

 

 

Na křtu neustále vyrušoval a vybavoval se s děvčaty.

 

 

Martě

 

 

která byla úplně prvním čtenářem, citlivým posuzovatelem a pečlivým korektorem, která mě při práci povzbuzovala a rozptylovala pochyby ... a která má skoro vždycky pravdu, jak se dočtete v knížce.

 

 

Věrce

 

 

která byla stejně pečlivou profesionální korektorkou - tou, co dělají do rukopisu takové ty nesrozumitelné značky - mě je naučila během dvou lahví. A Věrka mě také upozornila na projekt "Vydejte vlastní knihu" nakladatelství Computer Press a ukázala mi tak směr, kterým se vydat na cestě od snu o vydání knížky k jeho naplnění.

 

 

Martinovi, který byl první, kdo mi řekl, že to je na vydání, že to lidi budou číst, když si přečetl první povídání z mé první cesty. A se kterým jsme při pár lahvích dobrého vína všechny ty texty a fotky přenesli do pdfka a připravili k tisku. Umí to - má grafické studio Green Cat. Už mi několikrát u vína, vždycky takhle nad ránem, vysvětloval, proč se jmenuje Zelená kočka. Ale už to zase nevím. Vytvořil mi grafiku České pohody i Českých výletů a teď zrovna vymýšlí (předpokládám, že při lahvince dobrého) vinný design mých vinařských stránek. Teda on ty texty a fotky přenášel, já jsem jenom rozumoval a radil.Tady radí on mně a domlouvá mi, abych si příště do té grafiky nechal mluvit míň lidí a on to pak nemusel pořád předělávat.

 

 

Taky má rád děvčata, ale nechal si to na potom.

 

 

Arnoštovi, který mi pomáhal mnoha technickými radami. Točí neuvěřitelně vtipná videa - jednou je bude točit také z cest za vínem a knížky budou o DVD bohatší.

 

 

Manželce Martině

 

 

bez jejíž trpělivosti a obrovského pracovního nasazení při budování jednoho z mých předchozích snů - České pohody (ona je totiž, na rozdíl ode mne, pracovitá), bych se k realizaci tohoto snu nikdy nedostal. A která byla příkrou kritičkou - asi i to člověk potřebuje. Tady se hrozí a varuje mě, abych náhodou nechtěl psát nějakou další knížku. Stojí to peníze, návratnost nejistá - s Pohodou si v tomto směru užila až dost. A kromě toho, když píšu, tak se mnou není k vydržení. Myslím, že už ví, že tohle přání jí nesplním.

 

 

Daně

 

 

arbitru elegance, která se občas příšerně rozčílila, jaké máme nápady - nejvíc ji šokovaly fotky v rámečku. Je spolumajitelkou designového studia, navrhuje fakt pěkné, vkusné a elegantní interiéry a a nakonec uhlídala i knížku - aby taky byla elegantní, příjemná už na pohled a měla vkus. Vedle ní je její manžel Standa. Znalec vína. Některé z dalších knížek o cestách za vínem budou jistě bohatší o jeho odborné hodnocení okoštovaných vín. Taky vlastníma rukama nádherně a vkusně (kdo mu asi radil?) zrekonstruoval rozpadající se vesnickou chalupu na Kokořínsku. Jezdíme tam s Pohodou a jejími přáteli každé jaro na víkend - vždycky když je v Mělníku Winefest. Skvostná vína v nádherném historickém prostředí mělnického muzea.

 

A pak také všem, kteří na křtu nebyli, nebo je zrovna nikdo nevyfotil:

 

Nakladatelství Computer Press, díky jehož projektu Vydejte vlastní knihu kniha vůbec vznikla. A jeho pracovníkům, kteří mi radili - Jaroslavě Filipcové, Jiřímu Matouškovi a Martinu Domesovi.

 

Dceři Kristýně, která mne v ten osudový den (bylo to na Den dětí - chtěla koupit nějaké knížky), přivedla do Palace knih Luxor k tomu zcela náhodnému ale osudovému setkání, které mě nakoplo a nasměrovalo až k tomuto křtu. Prostě jsem díky ní byl jednou ve správnou chvíli na správném místě. Také se o tom dočtete v knize.

 

Ondrovi, patnáctiletému synovi Marty a Arnošta, od kterého mi jednoho dne přišel moc milý mail:

 

"Ahoj Honzo,

tak tady doma stále slýchávám něco o tvé knize, jak si máma neví rady v češtině s tímhle a tamtím, až mi v hlavě utkvěl název "Cesta za vinným snem". Zkusil jsem ve Photoshopu udělat návrh obálky jen tak tobě pro radost."

 

Mohl si to dovolit. On to totiž není jen tak obyčejný puberťák. Ve třinácti letech vytvořil jeden z dnes nejnavštěvovanějších českých webů o Simpsonových - simpsonovi.net a vloni s ním zvítězil v celostátní soutěži Junior web.

 

Nakonec jsem neměl dost odvahy jeho vtipný a originální návrh využít, i když jsme o něm dlouho uvažovali, upravovali a diskutovali (Martin se z toho mohl zbláznit). Dodnes váhám, jestli jsem neměl mít víc odvahy ... Třeba přístě.

 

 

 

Laďovi. Nepište mi, že mi tam chybí čárka, on si opravdu říká Laďa a když jsem mu jednou napsal Láďo, tak jsem ho fakt nepotěšil. Je vydatelem časopisu Travel profi o cestování po Čechách, Moravě, Slezsku, Slovensku a Polsku. Je pořád na cestách po těchto zemích, fotí tam moc pěkné fotky a ještě pěkněji o těch zemích a jejich krásách píše. Tyhle povedené fotky jsou taky jeho dílo.

 

---------------------------------

 

A pak jsme začali křtít. Marta na mě na poslední chvíli ještě v práci (ona totiž dělá u mě v České pohodě), ale už těsně před ochodem vyhrkla, jestli mám kmotra. Neměl jsem. A netroufal jsem si vybrat ze všech těch nedůležitějších toho úplně nejdůležitějšího. A tak jsem zvolil všechny dámy z tiráže - čtyři dámy s růží - jednu kmotru a tři sudičky.

 

 

Marta knize popřála ať se lidem líbí a přináší jim radost.

 

 

Věrka aby si ji lidé hodně kupovali, když se jim tedy bude tak líbit.

 

 

Dana jí popřála, aby měla brzy sourozence. Tomuhle přání rád vyhovím.

 

 

a kmotra Martina ji pečlivě zalévala dobrým vínem, aby neuschla a netrpěla žízní :-)!